Natrhejte rosmaríny,
Rosmaríny zelené,
Já musím z ní věnec víti
Na dva hroby milené.
Dejte milé ratolístky
Hezky mi se pojiti,
Abych mohla brzy vámi
Rovy drahé strojiti.
Uvila jsem věnce vonné,
Slzami je skropila,
A na každý hrobek jeden
S těžkým srdcem složila.
Divíte se mému pláči?
Čí to asi hroby jsou?
Dvé sester v nich odpočívá,
Byvších vlasti ozdobou.
Tenhle z nich je Zdeňky dobré,
Vtěleného anděla,
Podlé ní Milada leží –
Ta již také umřela! – –