Z poupěte hle zavřeného
Čeká růži naděje,
Ale běda, že ne každé
Poupě ve květ dospěje.
A to jsou ty moje slzy
Nad kolébkou roněné,
Sladké, hořké, hned blahostí,
Hned zas bázní zplněné.
A to jest, co na tom světě
Mou tak jímá útrobu,
S nadějí že bázeň chodí,
Život hned tak u hrobu.