Úzkostí má duše trne
O tu naši drahou vlast,
Jak se na ni stále hrne
Těžká nehoda i strast.
Kam pohlédneš, samé hroby
Pochovaných nadějí,
Nejkrásnější její zdoby
Jako trestem scházejí.
Pane Bože! v malém čase
Tolik velkých obětí:
Zda-li nahradí je zase
Příznivější století? –