Putovalo děvče
Z Prahy silnicí,
V rukou růženeček
S knížkou modlicí.
A šlo od vsi ke vsi
Pilně chvátajíc,
V pravo ani v levo
Na nic nedbajíc.
Jen když koho dlouhou
Cestou potkalo:
„Pochválen buď Ježíš“
Zbožně říkalo.
A každý jí hned zas
Řekl: „Na věky!“
Ten pro její krásu,
Tato bezděky.
Konečně se lidem
V lese ztratila,
O, bodejž se byla
Raděj vrátila.
Tam ji loupežníci
Lití potkali;
Ach! ti Boha, ani
Krásy nedbali.
Pobožnou poutnici
Krutě zabili,
A do rokle mrtvé
Tělo hodili.
A to je to místo,
Kde ten hřích se stal:
Kříž ten její milý
Postavit jí dal! –