Když jsi, drahá Andulinko,
V žitě trávu trhala,
Tu jsi sobě roztomile
A překrásně zpívala.
Šli tamtudy páni z města,
Ti zpívat tě slyšeli,
Myslili, že to skřivánek,
A velmi se divili.
Já jsem tajně za pšenicí
Tebe poslouchal,
A těm pánům s tím skřivánkem
Srdečně se smál.