Nač jen neustále hekáš,
A nás svými verši lekáš,
Jak bys jižjiž umřít chtěl?
My tvým slovům nevěříme,
Nebo to my dobře víme,
Že lež pouhá tvůj je žel.
Srdce stále v ústech nosíš,
Jeho ranám o lék prosíš,
A mluvíš jen o hrobu:
Nech těch lživých, holých frází:
Pakliže ti přec co schází,
V hlavě hledej chorobu.